3 km od beznaděje: příběh jednoho sousedství

Když se vydáte na vycházku Žitavskou pánví v česko-polsko-německém trojmezí, máte neustále pocit podivného hluku v zádech. Z malé příhraniční obce Uhelná u Hrádku nad Nisou zřetelně vidíte i původce tohoto neklidu – totiž polský povrchový důl Turów o velikosti Liberce. Od Uhelné ho dělí sotva tři kilometry vzdušnou čarou přes pole a les. Těžba v něm zastaví zřídkakdy. V neděli v poledne jeho monotónní hukot přeruší vyzvánění zvonů. Svolává věřící na mši v někdejším lázeňském městečku Opolno-Zdrój, které dnes stojí na samé hraně dolu. Už před válkou Uhelnou a Václavice s Opolnem-Zdrój spojovala výletní stezka. Tehdy se ještě obce jmenovaly Köhlige, Wetzwalde a Bad Oppelsdorf. Dnes už je nespojuje značená stezka ani stejný jazyk, ale starost, jak rozpínavý důl ovlivní jejich další životy.

Obce na české straně hranice zneklidňuje kromě hluku, zvýšené prašnosti a světelného smogu především mizející spodní voda. Více než tři sta metrů hluboký důl ji do sebe stahuje, takže v celém okolí vysychá krajina. Mizí potoky, prameny, mokřady – a hlavně voda ve studních. Už dnes mají obyvatelé Václavic potíže se doma osprchovat, natož obstarat svá hospodářství. Odvedená voda přitom v dole překáží a složitě se přečerpává se do řeky Nisy, se kterou putuje z oblasti pryč.

Zatímco českou stranu trápí především tíživý dopad těžby na životního prostředí, polské Opolno-Zdrój čelí mnohem větší hrozbě. Postupující těžba počítá v následujících letech s jeho likvidací. Kostelní zvony, které každou neděli dávají celému okolí na chvíli zapomenout na hukot těžby, tak utichnou navždy.

Emočně vypjaté soužití obyčejných lidí s dolem na české i polské straně dokumentuje od roku 2019 fotograf Ibra Ibrahimovič. Nejprve pro právní neziskovou společnost Frank Bold Society, později pro Greenpeace Česká republika a naposledy pro Sousedský spolek Uhelná. Vznikl tak ucelený dokument o jednom hořce prožívaném sousedství: obyčejných lidí, okolní krajiny a hnědouhelného dolu.