Václavice-Bogatynia, 2021
Turów: třicet metrů pod hladinou moře
Povrchová těžba lignitu, nejméně kvalitního hnědého uhlí, má v Žitavské pánvi dlouhou tradici. Svědčí o tom dnes turisticky oblíbené zatopené doly na české i německé straně. Už od sedmdesátých let funguje rekreační areál kolem jezera Kristýna u Hrádku nad Nisou. V Německu vznikla v druhém tisíciletí populární „umělá“ jezera Olbersdorfer See u Žitavy a Berzdorfer See u Zhořelce. Všechna na místech, kde se už před dvěma sty lety začínal těžit lignit.
Přímo na místě současného dolu Turów těžili majitelé zdejšího panství již v devatenáctém století. Na počátku dvacátého zde byla otevřena i elektrárna v německém Hirschfelde. V rámci poválečného vyrovnání připadlo zdejší území Polsku. V Čechách i Německu se těžba postupně pozastavila a území dnes slouží rekreačním účelům. Polská strana se ale rozhodla svůj „nový“ výběžek vytěžit. První blok dnešního elektrárenského komplexu Turów byl otevřen v roce 1962. Během své expanze pohltil více než desítku obcí. Kulturně významné Rybarzowice (Reibersdorf) odtěžil i se zámkem a kostelem. Rozšiřování dolu dost možná zastaví až hraniční čára s Českou republikou. Jeho současná rozloha odpovídá zhruba rozloze stotisícového Liberce. Jeho hloubka přesahuje těžko představitelných tři sta metrů. Pokud bychom na dno šachty postavili Eiffelovu věž, nevyčuhovala by z jámy ani její špička. Její dno se už dnes nachází třicet metrů pod hladinou moře.
